Ovce Vřesová

Ovce vřesová je extenzivní plemeno pocházející ze severozápadního Německa a její fylogenetický původ je odvozen od evropské divoké ovce muflona (Ovis ammon musimon). Plemeno se chová i v Polsku a má název wrzosowka, proto se u nás označuje i termínem vřesůvka. Anglický název je Heath. Tyto ovce patří do skupiny krátkoocasých. Je to jedno z nejstarších německých plemen ovcí a nemá přimíšenu žádnou cizí krev. Po staletí jsou tyto nenáročné ovce chovány na chudých písčitých půdách vřesovišť, která jsou jejich pastvou udržována v přirozeném stavu. Od toho pochází i jejich jméno. V němčině se jmenují haideschnucke (die Heide – vřesoviště). Jejich pohyb po vřesovištích slouží také tomu, aby v pozdním létě, kdy vřes kvete, roztrhaly četné pavučiny a umožnily tak včelám nerušenou sklizeň. V 19. století jich bylo chováno přes 2 miliony, dnes jich je v Dolním Sasku kolem 15 000, z toho více jak polovina v přírodní rezervaci Luneburské vřesoviště.

Ovce vřesová má malý tělesný rámec. Na dlouhé hlavě jsou dozadu zatočené rohy, u beranů se šnekovitě vinou do strany. Uši jsou malé, šikmo postavené, krk je vysoko nasazený, trup hluboký, klenutý a postoj suchý a jemný. Vyznačují se tvrdými paznehty. Splývané rouno se skládá ze smíšené hrubé vlny s jemnou podsadou. Vlna je v podstatě velmi nekvalitní a tudíž bezcenná. V Austrálii ji používají místo mulčovacích fólií pod ovocné stromy. Zbarvení vlny je šedé, hlava a končetiny jsou černé. Jehňata se rodí černá. Pro svou tvrdost a nanáročnost jsou ovce vřesové vhodné k údržbě zatravněných ploch i horší kvality. Cení se i jejich atraktivní vzhled – rohy beranů jsou impozantní. Hlavní užitkovou vlastností je výborné maso specifických vlastností. Je tmavé, libové, jemné, bez tuku a aromaticky připomíná zvěřinu.