Velký Jindřichov

Bývalá obec Velký Jindřichov, dříve Gross-Heinrichslag, se nachází 4,5 kilometru od mestečka Benešov nad Černou, v srdci Novohradských hor v nadmořské výšce 750m.n.m. Okolo samotné osady je cca 200ha luk a pastvin ohraničených lesy. Jindřichov leží mezi dvěma kopci-Filipinka (820) a vrcholem s dnes již zapomenutým názvem-Schuaberg (776) a díky své poloze je z něj vidět na velkou část Šumavy a okolní Novohradskou krajinu.

Svému založení a názvu vděčí Jindřichovi z Michalovic(Velešína)-synovi Jana z Michalovic, kterému byl Benešov nad Černou a okolní panství včetně Jindřichova navrácené králem Václavem II.

Za Jindřicha byl patrně dokončen proces kolonizace jím ovládaného území. Tuto vesnici pak Jindřich z Velešína daroval roku 1352 benešovské faře. Od této chvíle zůstala ves poplatna benešovské faře, a proto byla rovněž označována jako Pfaffendorf, v překladu farní ves.

Nynější název Velký Jindřichov, resp. Gross-Heinrichschlag, pak pochází až z poloviny 18. století, kdy bylo zapotřebí odlišit jej od nově vzniklého, jihovýchodním směrem ležícího, Malého Jindřichova (Klein-Heinrichschlag). Přímou vrchností pro Jindřichov tedy nebylo velešínské, později novohradské panství, nýbrž benešovský farář. Proto není divu, že se Jindřichov neuvádí v novohradských urbářích z období středověku a raného novověku a zmínky o něm schází i v podrobném urbáři z roku 1599.

Situace se po všech stránkách zhoršila po vypuknutí první světové války, což platilo pro všechny země habsburské monarchie. Postupně zavládl materiální nedostatek potravin, paliv, látek, většina věcí byla podřízena přídělovému systému. Do války narukovalo z Velkého Jindřichova dvacet osob. Z bojiště se již nikdy k rodinám nevrátilo šest z nich. Když skončily válečné útrapy, onemocnělo vzápětí 27 osob z místa španělskou chřipkou. Dva lidé v důsledku choroby zemřeli.

Přímo ve Velkém Jindřichově hospodařilo jedenáct sedláků a jeden chalupník, ve vsi pracoval kolář. Nacházela se zde i “hasičárna”, hospoda a malá trafika.V době největšího rozkvětu měl Jindřichov až 230 obyvatel a 31 stavení.

Druhá světová válka a především její konec byl stejně jako prakticky v celých sudetech pro Jindřichov fatální. Rok po jejím skončení museli němečtí obyvatelé opustit své domovy a odejít do Německa, kde někteří z nich stále ještě žijí a podařilo se nám je kontaktovat. Konkrétně rodinu Böhmů, kteří žili přímo ve stávajícím statku čp. 13. a pak rodinu Schinke, kteří měli hned vedle hospodu, ze které zbylo pouze suťoviště.

V červenci 1946, kdy se dokončil odsun Němců, byl Velký Jindřichov zároveň osídlen slovenskými emigranty. V březnu 1947 téměr všichni obyvatelé odešli na Slovensko, ale hned na podzim téhož roku se jich část vrátila a od té doby pokračovala krátká éra socialismu, která je detailně popsána v místní kronice.

V obci, která se pak tedy stala přímou součástí pohraničního pásma, došlo v 60 letech k demolici většiny staveb a jako taková zmizela i z oficiálních statistik a dobových map. Až do roku 1989 zde fungoval státní podnik-Statek Malonty.

V současné době zde stojí sedm chalup, jeden původní statek a v okolí Jindřichova hospodaří tři subjekty. Z toho jediná rodina-Kurzova navazuje na původní tradice, chová zde ovce, koně a pečuje o krajinu.